Uličky paláca

Už jí přestává bavit být celý den zavřená ve svém pokoji a už téměř hodinu sedí na své posteli a čte knihu, aby aspoň nějak zabyla čas. Když jí kniha nadobro omrzí, odloží ji na noční stolek a usoudí, že je na čase poznat další části paláce. Na sobě má elegantní úplé krajkované šaty černé barvy a pravé zápěsstí jí zdobí stříbrný náramek. Cestou z pokoje se zastaví u zrcadla, kde se decentně navoní svým oblíbeným parfémem, prohrábne si vlasy a vyjde na chodbu. Pomalu a ladně se prochází uličkami paláce a pozorně si prohlíží každý kout, aby jí neunikl sebemenší detail.

Princ sa uličkami paláca rúti ako výchrica. Na sebe má stále mokré plavky, obyčajné tričko a cez plece prehodený uterák. Trochu sa s lady Lyriou pozabudol, už dávno mal niekde byť. Preto vyzerá teraz taký uponáhľaný a preto aj vrazil do osoby na chodbe. Nedával veľmi pozor či tu niekde niekto bol, išiel trochu zaslepene. A zrejme onu osobu trochu zamokril. Prepáčte, moja chyba. Nepoeral som sa pred seba. Ospravedlní sa a pozrie sa na ňu. A zistí, že je to ďalšia lady. /Dve v jeden deň? Nie je to priveľa?/ Tak či tak sa s nimi musí postupne zoznamovať, môže teda aj s dvoma naraz v jeden deň. Vy ste lady... Emma? Elena? Prepáčte, nepamätám si vás všetky. Zúfalo na ňu pozrie, keď si nevie spomenúť na jej meno. Cíti sa trochu zle, ale je ich naozaj veľa a on si ich skutočne všetky nepamätá.

Je tak ponořená do svých myšlenek, ve kterých přemýšlí o svém novém návrhu který má v plánu vytvořit, že přestává vnímat své okolí. Najednou jí cosi zastudí. To je voda? Otočí se a uvidí vedle sebe stále trochu mokrého prince. Je to vážně on? Že by venku pršelo? To je v pořádku. Pokusí se ho uklidnit a snaží se potlačit úsměv. Eleanor. Představí se. Ale aspoň byl blízko.Myslím že je téměř nemožné si zapamatovat všechny jména takhle najednou. Podotkne a dokáže si představit, jak složité to pro něj musí být, protože pro ní bylo pamatování jmen a datumů neskutečně obtížné.

Všimne si, že je od neho celá mokrá. Ale nie v tom zmysle akom si to predstavujete vy. Eleanor, ach jasné. Prikývne a jemne sa pousmeje. Veľmi si ju ale nepamätá z fotky, nevie aké ma povolanie, nevie vôbec nič. /Mal by som si ich znova prejsť a preistotu sa to všetko naučiť naspamäť. Tak to asi bude najlepšie./ Som rád, že to chápete. Vlastne som rád, že som vôbec trafil, že ste účastníčka. Už sa mi stalo, že som oslovil nejakú dvornú dámu v domienke že je to účastníčka. Povie len tak, aby reč nestála. Čo tu robíte, vlastne?

V hlavě si představí situaci, kdy princ dělá z dvorní dámy účastnici anad tou představou se trochu zasměje. Musím přiznat, že být dvorní dámou v tomto překrásném paláci musí mít samé výhody, takže se ani nedivím že dvorní dámy vypadají tak krásně. Podotkne s obdivem v hlase. Nad jeho otázkou se zamyslí a přemýšlí co říct. Co tu vlastně dělám? Prohlížím si věci, které bych cestou z paláce mohla prodat? Objevuji nové časti paláce a pokouším se neztratit. Odpoví upřímně. A co tu děláte vy? Celý morký? Zeptá se téměř na tu samou otázku a je zvědavá na jeho odpověď. Po chvíli se jí lehce zamotá hlava a ona pocítí nutnost vrátit se do svého pokoje. Omlouvám se, ale asi bych měla jít. Omluví se ve spěchu a odejde do svého pokoje.